Macyáš » 10. 01. 2010, 15:16
Stojím pod žebříkem, střecha v nedohlednu,
koukám nahoru a nade mnou desítky prdelí stovek
znásilněnichtivých. Přemýšlím, co udělat, jakmile vlezu na
první šprušli - není cesty zpět, za mnou jsou davy dalších,
musím se rozhodnout , běží poslední vteřiny - teď přišla
ta rozhodující chvíle , realistické myšlení zvítězilo nad
mou zcela utopistickou touhou !!!!
- seru na to, jdu domů - je zima - a dneska už na mně stejně
nepříjde řada.
Však už si nějak poradím sama ........ jsem doma, v teple,
tlumené blikající světlo svíček se odráží v abstraktních
stínech na nepřátelsky vyhlížejících zdech a já sama v mém
malém soukromém světě, ve své nejlidštější podobě,
oproštěna od všech civilizačních zábran, vím, že za pár
chvil mně má fantazie přenese, na místa mnou vyvolená a
zhmotní se osoba, do této chvíle tak fiktivní . Mé
nenaplněné touhy se stanou skutečností. Pouštím se Wicket
Game….. jen teď a tady může utopie plynule přejít v
realitu…..
.... takže Šmajdo jdem na to - opři se o komín, zapři se o
krytinu ...a ...začínáme....... :D