Ladeis » 06. 02. 2010, 16:48
Ahoj všem, moc se omlouvám, včera to bylo
opravdu náročné, navíc u mě spala kamarádka, která byla jako
doprovod, takže musela být trocha tolerance :) No já vím, už
dost keců... :))
18:54.. S kamarádkou stojíme na autobusové zastávce a já mám
srdce až v krku. Neskutečně se těším!
19:30.. Dorazily jsme po dlouhém pátrání před teplický
Komín, kde už je docela velká masa lidí, čekající před
branami klubu a nervózně podupávající v zimě. Mám tenisky,
moc teplo mi taky není. Ustrašeně se dívám na kolemstojící
slečny pofidérního věku a ještě pofidérnějšího vzezření
spočívajícím v růžových oblečcích a ultravysokých
podpatích.
19:43.. Tři gorily nám nařizují ustoupit tři kroky dozadu a
já vidím dva světelné kužely auta přibližující se k nám.
Z brány vyjíždí černé BMW a já nepochybně za volantem
identifikuji podle pruhované mikiny hlavní hvězdu večera. "No
tak Miro, kampak nám ujíždíš?!"
20:02.. Velké dveře byly otevřeny a do klubu byla vpuštěna
dívá zvěř lačnící po mladém hlasu (a masu?!)
20:20.. jsem jako Alenka v říši divů, světýlka, hlasitá
hudba a taneční parket pod podiem. Mlčky to vše pozoruji a
uvědomuji si, že jsem se právě poprvé v životě ocitla na
diskotéce. Usedáme ke dvěma slečnám ke stolu a zároveň se od
nich dozvídáme, že "Šmajda tu bude až o půlnoci".
20:30 - 0:00.. DJs roztáčejí "superpecky" a my jsme s
kamarádkou po jednom pivu už trochu odvážnější a řekneme
si, že na MJ bychom si trsnout mohly. No jo, jenže jak se to
dělá?! K jedenácté jsme už zase na zemi a zábava, nám
připadá, trochu vázne. Teď už jen o džusu a brambrůcích s
hlavou podepřenou unaveně vzdycháme a sledujeme dva
metrosexuály v podvazcích, kteří v podivných boxech
rozjíždějí taneční kreace.
0:05.. DJka se s námi loučí a my teda opatrně slézáme z
barové stoličky a pomalým krokem suneme pod podium. To byla má
podmínka, chci při mé 160 cm výšce z toho taky něco
mít!
0:15.. Na podiu se objevují dlouhovlasí chlapci a s kytarami v
rukách metalového vzezření a připravují si
nádobíčko.
0:25.. Skoro nikdo netancuje, jen ti nejvytrvalejší se pohupují
na Lady Gagu. Klub sílí, lidé jsou nalepení na obou patrech,
nahoře na zábradlí a dole na parketě, kde máme velmi dobré
místo i my, už je místo těsné. Přicházejí poslední
účastníci a oddychují si, že ještě nic neprošvihli.
Společnost už je trochu nervózní a všichni napnutě čekají
jen na toho jednoho, kvůli kterému vystály od osmi hodin
důlečky.
0:32.. Ze dveří vykukuje pruhovaná ruka a někam ukazuje.
Všichni už málem omdlévají, Miro, to si nezasloužíme!
Skandujeme jméno našeho miláčka.
0:35.. Konečně. Udérem pěti minut po půl jedné vystoupila
pomalu ze dveří postava božského blonďáka s kytarou v ruce.
Známý úsměv od ucha k uchu mi připomene, že mi něco chybí:
fotoaparát. Ihned nažhavím a přidávám se ke řvoucí
skupině.
0:40.. Po aplausu už je alespoň trochu slyšet rajskou hudbu v
podobě melodického hlasu našeho Mira. "Jsem rád, že mohu být
zase po dvou měsících v Teplicích. Je vás tu hodně! Děkuji
všem, že přišli a užijem si to. Nejdříve se spolu trochu
rozezpíváme." Úsměv, hrábnutí do strun a známe tóny
Cest´La vie. Dav ožívá a všichi zpívají půlku
písničky.
0:43.. Miro se po úvodním rozezpívání vrací zpět za dveře a
lidé házejí překvapené pohledy. "Tak můžeme jít domu,"
ozývají se povedené komentáře.
0:45.. Ale ne, čekali jsme v tom něco zašitého. Úvodní tóny
známé rockové písničky Mira vábí na podium a on přibíhá v
černém tričku, stříbrným křížkem na krku a svých
oblíbených kalhotech. Diskotéka se změnila v pogo. Fotím,
fotím a natáčím. Mudruji na svůj foťák, že videa snímá
bez zvuku! Nestíhám, opět se v něm probouzí živel a chodí
sem a tam. Ochranka nám opět přikazuje ustoupit o pár kroků
dozadu a já radostně povyskočím, protože chtějí vytáhnout
přídavné podium, úzkou "lávku" přímo k nám. Když se ocitnu
přímo hned před ní, jsem jako ve snách. Tohle snad není
možné. Připadá mi strašně velký a živý, a hlavně
neskutečný.
1:00.. Po asi pěti znám