Veronika S. » 30. 10. 2009, 13:45
Ted když tu tak sedim před tím notasem vlastně
ani nevim, co mam napsat, nevim, kde mam začit. Asi bych měla od
začatku, ale kde ho má hledat?
Jsi pro hodně holek jako princ na bilem koni, ktery přijede, svou
vyvolenou polibí a zůstanou spolu až do smrti. Pokažde když
otevřeš pusinku, vyjde z tveho nitra něco tak okouzlujícího a
nadherného, že zapomínám až dýchat. Tvůj hlas mě už
dokonce budí i ze sna, hrdlo se mi svírá a všude po těle se
chvěju. A to jsem nedošla ani k tvemu zpěvu. Je pro mě trochu
povrchní mluvit o tvém vzhledu, ale nezmínit se o tvých vlasech
by byl možná i hřích. Třpytí se v nich sluneční záře
žhavých letních dnů. Pokaždé si vzpomenu na hřejivé teplo,
které mě v tuto roční dobu obklouje.
Myslím, že už budeš mít dost mého hloupého blábolení, ale
pomáhá mi to doufat. Nejvíc mě ale mrzí to, že moje doufání
bude zbytečné, že asi nemáme naději se vůbec někdy potkat.
Tvoje fanynka V. S.